Veronika
25stupňovej úhel pohledu
Někdy kolem roku 1890, ne, to je moc dávno - spíš 1990, ale prostě dávno - jsem stepoval před budovou VŠE a očekával standardní průběh zkoušky: Dnes je to za dvě, pane Keller, mohla to být jednička, kdybyste se líp připravil. Jenže kdo by se tenkrát připravoval na zkoušku, když všechny dobrý věci se děly samy od sebe a svět byl otevřenej jako Shakespearova ústřice.
Prošla kolem s kočárkem a krásnou dcerou usazenou v hamace mezi řidítkama a hrazdou nad předníma kolečkama. Moje bejvalá holka, po který už zbyly jen vzpomínky. A pak zmizela.
A najednou se objevila. Po 25 letech jsme na sebe narazili na proklínaným facebooku. Na tom facebooku, pro kterej existuje jen málo hezkých slov, ale já na něj nedám dopustit, protože mi stokrát vrátil do cesty lidi, o kterých jsem byl přesvědčenej, že už je v životě neuvidím.
Najednou tu byly znova - ta velká, ta s těma vzpomínkama, a ta z toho kočárku, dneska už bez hamaky a bez dítěcích chrastítek. Krásná absolutní ženská s úžasnýma energiema a figurou bohyně. Každou vteřinu focení si užívala, každej paprsek světla dokázala využít ve svůj prospěch. Profesionálka v pohybu, profesionálka před kamerou.
Veronika je taneční špička. Jestli máte holčinu, která má talent na pohyb, koukněte se na taneční školu MOVE 21. Vaše dcera bude v nejlepších rukou.
<
>